Články

Vážně je mírná nadváha zdravá?

Mírná nadváha prý není na škodu, lidé s pár kily navíc jsou údajně zdravější a celkově spokojenější. Tvrdí to lékaři z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny.

Tak předně: Nemám ráda zprávy tohoto typu vytržené z kontextu a tvářící se jako velký objev. Jsou totiž přinejmenším zavádějící, v horším případě přímo návodné. Raději mírná nadváha? Sporný je totiž už sám termín "mírná nadváha". Co je vlastně mírná nadváha? A co je optimální váha? Určovat nadváhu hodnotou BMI považuji za nesmysl, sama tento index ve své praxi vůbec nepoužívám. Z vlastní zkušenosti vím, jak dokáže klamat. Např. jednomu mladému muži, sportovci, vyšlo BMI mírně nad požadovaným rozmezím, měl tedy vlastně mírnou nadváhu a byl doporučen do mé poradny ke snížení váhy. Změření poměru tuku a svalů potvrdilo mou domněnku, že o žádnou nadváhu nejde, měl prostě jen vypracované svaly, které jsou podstatně těžší než tukové zásoby. Zkuste si představit kilo libového masa a kilo vepřového sádla vedle sebe... Dvacetiletá slečna měla naopak BMI v normě, ale měření ukázalo vzhledem k věku alarmující množství tuku, především skrytého tuku útrobního. Výsledky jejího měření byly horší než výsledky její mámy a babičky. Po rozboru jejího jídelníčku jsem se nedivila ničemu, ani enormní únavě, kterou zmíněná slečna "zaháněla" pravidelnou konzumací energetických drinků... Index BMI vychází pouze z poměru výšky a váhy, nezohledňuje ani věk, ani pohlaví ani poměr tuku a svalů v konkrétním těle.

Je to také důvod, proč se při měření raději řídím procentem tuku v těle, právě tuk (nebo -jak poněkud ošklivě říká moje kolegyně - sádlo) je to, co dělá nadváhu nadváhou. Procento tuku v těle každé decennium přibývá společně s tím, jak i vlivem hormonálních změn ubývá svalů. Pokud člověk po dosažení dospělosti postupně s přibývajícími roky nezmění svůj jídelníček nebo svůj životní styl, hrozí právě ta zmiňovaná mírná, později už spíš nemírná nadváha.

Jako odstrašující příklad ne právě ideálního životního stylu uvádím případ jednoho klienta:

"Jak jste na tom s pohybem?"

"S pohybem? Dobře. Já mám totiž pořád hlad. Víte, kolikrát za večer se musím zvednout z gauče a dojít si do lednice pro nášup?

"Aha. A jak daleko je gauč od lednice?"

"Daleko. Asi pět metrů."

Existuje jen velmi malé procento populace, které nikdy nedocílí tzv. optimální hmotnosti, pouze za cenu drastických diet, a to ještě na velmi omezenou dobu. Z nějakého důvodu je jejich metabolismus nastaven na váhu o něco málo vyšší, než předepisují tabulky. U těchto osob je skutečně přínosnější stabilizovaná hmotnost, byť je o nějaké kilo vyšší, než celoživotní kolotoč: drastická dieta - zhubnutí - 1 zmrzlina - několik kilo zpět - depresivní epizoda - další drastická dieta - zhubnutí - sedmička vína s kamarádkou - víc než několik kilo zpět - další depresivní epizoda ... V takových případech je podstatnější psychická pohoda než těch několik málo kilo navíc.

Řečeno slovy manžela jedné klientky: "Vážně se bude během programu cítit dobře? Proboha, jen ať není zase protivná jako vždy, když začala držet dietu, jinak se budu muset zase odstěhovat!"

U všech ostatních nadváhu, byť mírnou, vnímám jako rizikovou a to i v případě, že není provázena zdravotními potížemi. Myšlenku "zdravé nadváhy" považuji za nesmysl, mým uším zní toto slovní spojení jako oxymorón. Může existovat pouze "zdravá váha", která je ovšem pro každého člověka jiná, záleží na stavbě konkrétního těla, věku, pohlaví. Zdravou váhou ale nemám na mysli ani opačný extrém, tzn. podváhu, která je podobně jako nadváha spojená se zdravotními riziky. Nadměrné množství tuku s sebou vždy nese zdravotní rizika a to i v případě, kdy má člověk hladinu cholesterolu a cukru v krvi i krevní tlak v normě. Zatím. Rizikem je právě ono zmíněné "zatím". Jak dlouho bude trvat při nezměněném životním stylu než se "mírná" nadváha změní v nadváhu? Nebo dokonce v morbidní obezitu?

Bohužel ani odborníci se dodnes nedokáží shodnout na tom, co je vlastně zdravé. Příčiny obezity nebyly nikdy zcela uspokojivě vysvětleny, což může být důvodem mnohdy si protiřečících závěrů různých studií. Relativně nedávno jsem se totiž zcela v rozporu s tvrzením zmiňovaným v úvodu dočetla, že i mírná nadváha může podle výsledků jakési studie zkrátit život v průměru o dva až čtyři roky, skutečně obézní lidé si mohou rovnou odepsat osm až deset let. Kdo se pak má v takovém informačním chaosu orientovat?

Z vlastní zkušenosti ale vím, že během života váha spíš narůstá, než že by spontánně klesala. Většina klientů přijde do mé poradny s několikaletým zpožděním a nadváhou 15 - 40 kg (sádla, samozřejmě). Důvodem k návštěvě poradny většinou bohužel není zdravotní stav, což mě vede k domněnce, že si svého zdraví dostatečně nevážíme.

Na závěr příklad z mé praxe. Při úvodním rozhovoru se většinou ptám, co klienta k rozhodnutí upravit svou váhu vlastně vedlo:

Muž, 65 let, 205 cm výška, váha nejasná (moje metabolická váha je schopna vážit pouze do 150 kg.)

"Co mě k vám přivedlo? To bylo tak. Moje praktická lékařka mě také nezvážila, její váha má také nosnost maximálně 150 kg. Tak mně doporučila, abych si zašel na veterinu, tam mě prý zváží. Trochu se mě to dotklo, tak jsem si doma postěžoval ženě. Zasmála se, poplácala mě po zádech a sdělila mi: Vidíš, kdybys byl čuník, tak už bys měl jateční váhu. No, tak mě tady máte. I s tou jateční váhou."

(Příběh měl dobrý konec - klient úspěšně zhubnul přes 30 kg, a pokud vím, svou novou - už nejateční - váhu si drží i nadále).